NA CESTÁCH Divoké bolívijské Diablado

Kde se ubytovat v době karnevalu

Sehnat ubytování pár dní před karnevalem není vůbec snadné. Do Orura jsme dorazili už ve středu ačkoliv oficiálně karneval začíná až v sobotu. Vydáváme se najít nějaké ubytovaní a doufáme, že dostaneme dobrou cenu, když se hodláme ubytovat téměř na týden. Po několika neúspěšných pokusech si začínáme uvědomovat, že to asi nebude tak snadné. Asi bude něco na tom, jak nám všichni říkají, že se sem chystá spousta lidí. Je jasné, proč byl vlak z Chile do Bolívie tak plný opilých a zkouřených chilských studentů.

Nicméně nacházíme hezký hotýlek, kde nabízejí pokoj za příjemné tři dolary na osobu. Posléze se však dozvídáme, že nás za tu cenu ubytují jen do pátku a ten samý pokoj bude stát o víkendu v průběhu karnevalu 250 USD za noc! Uvažujeme, že se ubytujeme na jednu noc a pak si najdeme něco levnějšího. Přístup personálu nám však dává tak okatě najevo, že jsme nežádoucí, že si raději bereme pasy zpět a vracíme se na ulici.

Hledáme ještě dlouho, ale nakonec se nám daří najít pokoj a ubytujeme se v hodně obyčejném hotýlku. To by nám nevadilo, jsme zvyklí, ale v pokoji jsou jen dvě postele pro tři lidi a neteče ve „sprše" voda. Cena jeden a půl dolaru na osobu a po dobu karnevalu pouhých devět dolarů nás však přesvědčí.

Seznámení s městem i zlodějkou

Vyrážíme na jídlo a zběžnou obhlídku města. Zjišťujeme, že město už naplno žije přípravami masek a tras pro průvod. A také alkoholem. Ve čtvrtek a v pátek se seznamujeme s městem. Průvody masek už trénují pochod po připravované trase průvodu, a to za notné podpory dobrého bolivijského piva Paceňa a listů koky. Řádně si přihýbají především masky a muzikanti, kteří se sjeli z celé Bolívie a je to pro ně velký svátek. Katku se hned při první procházce městem pokouší okrást naprosto bezelstně vypadající indiánka o peněženku. Naštěstí bezúspěšně.

Elektro-sprcha po bolívijsku

Taky se seznamuji se sprchou, která je údajně již v provozu. Jak jsme tak pozorovali elektrikáře, kteří bezradně zapojovali dráty s elektřinou přímo do těla sprchy na ohřev vody, což je ostatně v celé Bolívii zvykem, tak nedám na Petrovi vtípky, že to půjde zkusit až třetí a jdu se konečně osprchovat po náročné cestě z Uyuni a dalších dvou dnech. Sotva pustím vodu, dostávám takovou ránu, že šokovaný vybíhám nahý ze sprchy a běhám po chodbě hotýlku a nadávám až se hory zelenají.

Musím se uklidnit a jdu si dát panáka. Na ulici Pagador tu indiánky ve spoustě stáncích nabízejí místní specialitu Singani (kořalku pálenou z vinných slupek) zalitou horkým mlékem ušlehanou se syrovým vajíčkem a posypanou kokosem a skořicí. Vyslovený balzám na duši v přepočtu za pouhých šest českých korun.

Diablada - přehlídka masek

Přehlídka masek, takzvaná „Diablada" začíná v sobotu už velmi brzy ráno. S naším rozpočtem bude asi nejhorší najít nějaké pěkné místo, odkud by bylo dobře vidět a udělat také nějaké obrázky. Ceny míst na tribunách jsou opravdu vysoké. Rozhodujeme se, že pevné místo platit nebudeme. Ušetříme a alespoň budeme svobodní a budeme se moci pohybovat po celé trase průvodu, jak budeme mít zrovna náladu. Pro začátek vybíráme místo na menších tribunách před centrem města, což se ukazuje jako dobrý nápad kvůli focení. Potkáváme se tu za bočního světla s televizními štáby z celého světa.

Ještě čerstvý průvod úžasně barevných masek za podpory hlasitých bubnů a dechových nástrojů tancuje směrem do centra města v nekonečně dlouhém hadu za hlasité podpory místních, kteří pomalu ale jistě přicházejí do varu.

Vodní bitka s gringem

Hlavní zábava místních, ale i turistů spočívá ve stříkání vody ze všech možných plastových pistolí, házení vodou naplněných balónků a stříkání karnevalové pěny po všem, co se hne a nejlépe po turistech. A vůbec nejlépe po každém, kdo se ocitne v trase průvodu ať už dobrovolně nebo je tam zatlačen davem. Ideálně pokud má fotoaparát nebo videokameru.

Někteří turisté z toho jsou hodně podráždění a rozhodně na nich je vidět, že je to nebaví a obtěžuje. Většina si to ale užívá a pouští se do boje. Spousta zahraničních turistů včetně nás kupuje  pěnové spreje a balónky od indiánek, které tento sortiment nabízejí snad na každých dvou metrech a z plných sil vracejí údery. V každém případě nejvděčnější cíl jsou bolivijské děti, které jsou štěstím bez sebe, když se mohou utkat s „gringem".

Netrvá dlouho a musíme se jít převléci a uklidit přístroje, protože nálada s přibývajícím alkoholem houstne. Po vzoru místních kupujeme po balónkách, pivu, koce a pěně další nejdůležitější součást oslav, a to pláštěnky na jedno použití.

Nejlepší místa díky slznému plynu

Pro odpolední pozorování divokého průvodu masek volíme strategické místo u staré příjemné indiánky, která má malý krámek s pivem přímo v zatáčce před hlavním náměstím. Se dvěma lavičkami a po konzumaci několika malých plechovek Paceňi máme spoustu kamarádů a výborný výhled na průvod. A to vše jen za pár bolivijánů za pivo na místo zaplacení vysoké částky na místo na jakékoliv tribuně, bez omezení pohybu a především bez nutnosti si to místo důrazně hlídat.

Po několika hodinách hodokvasu s úžasně přátelskými domorodci se odhodláváme vyrazit na hlavní náměstí. Obejít to v podstatě nemá cenu a tak využíváme mezery mezi skupinkami masek a snažíme se projít nahoru. Samozřejmě po pár minutách pláštěnky vezmou za své a úplně zmáčení nás brzo dav vytlačí z trasy průvodu, která je vždy v těchto mezerách plná lidí zase někam do postraní za zábradlí.  Náměstí je našlapané k prasknutí a všichni ti lidé se snaží dostat co nejblíže. Protože množství lidí s místenkami zdaleka zaostává za běžnými obyvateli města, tak v jednu chvíli policii (jinak až naprosto neuvěřitelně korektní) nezbývá, než použít slzný plyn.

V nastalé situaci, kdy se každý tlačí z dosahu plynu, se se zakrytým obličejem vydáváme nějakým směrem. A když zmatek ustane, uvědomíme si, že jsme se jakýmsi vedením osudu dostali na hlavní tribunu. Tedy spíše pod ní. Tím pádem jsme na dosah ruky průvodu v nejexponovanější době a na naprosto nejlepším místě. Netroufám si tipnout ceny místenek tady, ale myslím, že převyšují celý náš rozpočet na ten týden tady na karnevalu.

Nepopsatelná atmosféra

Přestat tancovat a pít pivo tu prostě nejde. Ta atmosféra je naprosto nepopsatelná! Prodavači piva jsou neuvěřitelní. Každých pár minut se tam některý z nich protlačí a oblaží žádostivé oslavující. Ovšem pozor! Kdyby někdo z národa piva už měl dost a třeba by si dovolil žádat vodu, tak nemá šanci. Voda se tu jednoduše nenosí a přenosné lednice obsahují pouze a pouze pivo.

Je načase jít spát, i když oslavy budou pokračovat přes celý příští den, který právě začíná a další noc a pak se ještě bude muset oslavit úspěšné ukončení karnevalu...

Zdroj/autor: hedvábná stezka,Lukáš Bachan