KNIHA USA na dlani

2008-01-29 16:30:00 |   |    | 

IKAR - Autor sa vo svojej knihe venuje nielen dejinám Spojených štátov. Široký tematický záber knihy najlepšie vystihuje jej podtitul: História, zaujímavosti, kuriozity.



 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rušné dejiny krajiny za veľkou mlákou popisuje Erich Václav čitateľsky atraktívnou formou. Svoj výklad spestruje množstvom zaujímavých fatov. Historické pasáže doplňuje aj kapitolami o americkom zemepise, v ktorých sa bližšie zmieňuje o známych národných parkoch Spojených štátov.

 

Ako lesník zasvätene píše o najväčších a najstarších stromoch na svete rastúcich v USA. Zaoberá sa aj ekologickými problémami od hurikánov, cez záplavy až po otázky spojené s Kjótskym protokolom a úspechom americkej kozmonautiky. Svoje rozprávanie končí víziou na tému - očakávania Spojených štátov. Čo ich môže, ale nemusí stretnúť v budúcnosti. Osudy veľkej krajiny vždy nejako ovplyvňujú osudy menších krajín. A to je dôvod, prečo sa treba o ne zaujímať...  

 

 

MLADÍK V BÍLÉM DOMĚ (...)

 

Prezidentské volby 1960 jako by předznamenaly těžké časy v příštích deseti letech, období mimořádných zvratů a změn, které Spojené státy měly před sebou. Republikán Richard Nixon je prohrál o prsa, demokrat John F. Kennedy získal pouze o 118 tisíc hlasů více. Co vedlo voliče k tomu, že Kennedy vyhrál, i když jeho soupeř  měl za sebou osmiletou asistenci u prezidenta v Bílém domě?

Byl jednak demokrat, jednak nenápadný senátor i spisovatel a nositel Pulitzerovy ceny. Byl také prvním katolíkem, který se ucházel o Bílý dům od dob Ala Smithe v r. 1928. Byl agil¬ní, projezdil v kampani více kilometrů, měl na 350 projevů. Přesvědčivě vystupoval ve vůbec první televizní diskusi s Nixonem, (tam ho doslovně „rozsekal") měl svůj půvab a jeden po¬pletený senátor jej nazval tím nejlepším z Elvise Presleyho a Franklina D. Roosewelta.

 

Ale především byl mladý - vůbec nejmladším kandidátem na šéfa Bílého domu - a měl i krásnou paní. A to všechno dohromady z něj udělalo nejmladšího prezidenta.

 

Kennedy se snažil získat dobré mozky do svého týmu. Zkušeného ma¬nažera Fordových závodů Roberta Mc Namaru jmenoval šéfem Pentagonu a na post ministra zahraničí vybral profesionálního diplomata Deana Ruska, aby mohl jednat s „Ruskem".

Kennedy měl brilantní inaugurační řeč. V ní řekl mj. i toto: „Ať každý národ ví, že jsme ochotni zaplatit jakoukoliv cenu, nést jakékoliv břímě, překonat jakékoliv obtíže, podpořit každého přítele, postavit se proti kaž¬dému nepříteli, poslouží-li to k zachování a podpoření svobody. A tak se, moji drazí Američané, neptejte, co může vaše země udělat pro vás, zeptejte se, co můžete udělat vy pro svou zemi."

To byla slova, která lidé chtěli slyšet. To byla slova prvního - a nej¬mladšího - prezidenta, který byl schopen sehrát úlohu kouzelného prin¬ce. Byl to zároveň první prezident, který vládl už celé padesátce americ¬kých států od začátku svého volebního období - v USA byla už i Aljaška a Havaj.(...)

 

 

PŘES USA PO SILNICI, PO ŘECE I LETECKY


Když je stát velký - a to Spojené státy jsou, musí mít i dobrou dopravní síť, a to States, jak Američané familiárně svůj stát nazývají, opravdu mají. Nebylo tomu tak vždy. Vezměme si třeba silniční síť, která je dnes dokonalá a tisíce kamionů aut a autobusů ji plně využívají. Jezdí se sice vpravo, ale vzdálenosti se uvádějí v mílích, těch silničních mílích. První transkontinentální silnice spojující New York se San Franciskem dostala číslo 80; též se jí říká Lincolnova dálnice. Ale první nákres této silnice byl učiněn až v roce 1913, těsně před první světovou válkou.

 

O šest let později už auto Model T dosáhlo státu Iowa (asi v půli cesty), muselo ale projet ve strašlivém blátě. Délka silnice je 5 422 km a vede od státu New York přes New Jersey, Pennsylvánii, Ohio, Indiánu, Illinois, Iowu, Nebrasku, Wyoming, Utah, Nevadu do Kalifornie. Cestu financovaly jak federace, tak jednotlivé státy, ležící po cestě. Američtí skauti rozestavili v roce 1928 na tři tisíce Lincolnových soch a tisíce červeno - bílo - modrých tabulí, označujících dálnici. Vůbec první dálnicí Spojených států byla ta, která vedla z Baltimore do St. Louis (Mississippi). Byla postavena v letech 1811 - 1813, měla dříve různé názvy; vedla po staré indiánské stezce, pak se zvala Cumberland Road. (č. 40), Old Pike, i The National Trail. Dnes má číslo 70 a obecně se jí říká Main Street, nebo Main Street of America nebo familiárně Stará čtyřicítka. Tato dálnice vede z Baltimore okolo Pittsburghu přes Columbus - Richmond - Indianapolís - Marshall do St. Louis, čili z Marylandu, „lízne" Pennsylvánii i kousek West Virginie, celé Ohio, Indiánu a Illinois až do St. Louis. Dá se říci, že víceméně kopíruje 39. rovnoběžku.

Je třeba se zmínit o dalších dvou významných a historických dálnicích, které mají hodně společného. Jde o tzv. California Trail a Oregon Trail, průkopnické cesty pionýrů, osidlujících západ Spojených států. California Trail je úzce spojena se jménem prince pionýrů Johna Bidwella, který ji začal stavět z Independence v Missouri do Sacramenta. Cesta měla bratru na 3200 km a Bidwell za sto dvacet dnů už překročil během srpna a září 1841 Skalnaté hory. Jeho trail se kryl asi do poloviny cesty s Oregon Trail. Cesta tedy vedla přes dnešní Kansas, Nebrasku, Wyoming, Utah, Oregon do Kalifornie.

 

Po tomto trailu prošlo za prvních sedm let na dva a půl tisíce lidí, ve zlaté horečce 1849-50 na 69 000 (!) lidí. V r. 1851 už ale jen tisíc - to kvůli riziku nakažení cholerou, ale o rok později to bylo zase 50 000 zlatokopů. Prameny uvádějí, že během zlaté horečky prošlo údolí řeky Humboldt na 30 tisíc lidí, 7 tisíc povozů, 50 000 oslů, mul, koňů a krav. V okolí trailu - cesty do Kalifornie - zemřelo v letech 1841-59 na dvacet tisíc přistěhovalců.

Bidwell postavil cestu za rok a 22. 10. 1841 si zapsal do deníku: zabili jsme posledního osla a počátkem listopadu: naše cesta je u konce, po šesti měsících jsme v Kalifornii. Jak prosté...

 

Druhý, severnější Oregon trail, má svou prvou část totožnou s Kalifornia Trail až do South Pass (2 301 m) v pohoří Wínd River. Cesta pak vede ze Soda Springs údolím řeky Snake (Had) a později i údolím řeky Columbia do Portlandu a Oregon City, zatímco kalifornský trail odbočuje na jihozápad údolím řeky Humboldt přes Sierra Nevada do Sutter Fort - dnešní Sacra¬mento. California trail má i svou zkratku přes Salt Lake City.
Oba traily navazovaly na průkopnický a heroický čin Lewise a Clarka na počátku století (1804 - 06). Údolím Oregon trailu se v r. 1869 zavedla i železnice. Ještě malá historická poznámka k pionýrům výstavby silnic. V roce 1830, kdy už fungovala tzv. mýtná poštovní silníce z Washingtonu až do Bostonu, měly celé Spojené státy všeho všudy pouze 37 km zpevněných silnic a ještě v roce 1850 na západ od řeky Mississippi nebyl zpevněn ani jeden jediný kilometr...

 

Podobně rychlý vývoj měla i železniční doprava. Za čtyřicet let (1840-1880) se prvních pět tisíc kilometrů železnic rozrostlo na 150 tisíc a o dva roky později už fungovaly dvě Pacifické dráhy, ta prvá končila v Santa Fé.

Dnešní Transamerická dráha New York - Los Angeles má 5 940 km. Americká pacifická dráha z New Yorku do San Francisca má délku 5 200 km. Úctyhodné rozměry! Psát o dnešní železniční síti by bylo nošením dříví do lesa, je rovněž dokonalá. Mně ovšem nejvíce imponoval rychlý růst dopravy letecké, která funguje precizně a na vysoké úrovni a spojuje vše se vším. Aspoň jednu perličku. Přeletěl jsem celou Ameriku v letadlech a vždy mi stewardka nabízela, zda si nechci zavolat do Prahy, lhostejno, zda jsme byli nad Pacifikem při letu Honolulu - San Francisko či nad pevninou kdekoliv v USA. Stačilo mít jen platnou kreditní kartu. (...)


 

USA na dlani - Historie,zajímavosti,kuriozity

Autor: Erich Václav

Počet strán: 264

Väzba: viazaná

Vydavateľ: Akcent

Jazyk: český

Rok vydania: 2007

Bežná cena: 369 Sk

 

Zdieľať článok na Facebooku

Hodnotenie článku:
0.0/5 (0 hlasov)


Novinky.sk

Gurman.sk


Piatok, 29. marec. 2024. Meniny má Miroslav.
Stream naživo

TV program TV program Telkáč.sk
Nenechajte si ujsť svoje obľúbené filmy a seriály.

Foto dňa